Když jsem si jej zakládal loni 16.července (ne že bych si tak „důležité“ datum pamatoval, ale můj milý modrobílý přítel mi jej ochotně a zcela dobrovolně prozradil za pár sekund, i když jsem se ho na to vůbec neptal), tak jsem byl vlastně jediný člověk, kterého jsem osobně znal a tenhle „úžasný komunikačně-sociální prvek“ ještě neměl.
Jaká hanba?! Údajně že jo... prý
Já to tak necítil. A vlastně to byl celkem zvláštní a současně legrační pocit čas od času poslouchat: „A ty jako nejsi na fejsbůku? A to seš divnej nebo co?“
Jen jsem se tenkrát smál a vlastně jsem si (alespoň ne z tohoto důvodu) nikterak divný nepřipadal.
Kamarád Vašek mi dřív pořád říkával, že jsou tam informace, které se píšou jenom tam, a že jsou důležité. Napadlo mě, jestli ta kniha obličejů nebude náhodou nějaká alternativní, přátelsky interaktivní wikipedia nebo třebas google. Když jsou tam teda ty informace, bez kterých nemůžu už dál žít... 
Nicméně i tak jsem odmítal stát se členem této miliardové kybernetické komunity. Nakonec jsem si totiž pořád říkal, že čím míň lidí bude mít možnost mi možná říkat věci, které nepotřebuji nezbytně slyšet, tak tím mi asi bude zakonitě líp. A jak se záhy ukázalo, byla to pravda.
A pak přesto jsem si ho onoho července založil.
I když jsem stále nechápal, co na něm všichni vidí a taky co na něm všichni pořád dělají a taky hlavně k čemu bude mně.
Po více než půl roce stále neznám svou odpověď a nenacházím benefit, který by mi kompenzoval „to všechno“. A proto facebook opouštím.
Netvrdím, že facebook je vyloženě špatný. Nicméně již nechci být jeho patetickou součástí.
„Tím vším“ mám na mysli svobodu především. Když se dostanete k počítači, jako kolikátou stránku otevíráte www.facebook.com? Kolikrát denně kontrolujete Zeď, zprávy, nebo události na svém smartfounu? Když nemáte chvíli možnost připojit se k internetu, jak moc zběsile sháníte wifi? Kolik dní, večerů a nocí strávíte slíděním po profilech ostatních? Prohlížením nabízených odkazů, sledováním videí na youtube? Kolik času takto promrháte? Upřímně?
Ale současně jsem pochopil, proč jej používají ostatní.
Facebook je asi super věc pro lidi, kteří chtějí sdílet. Sdílet všechno možné. Slova, myšlenky, nálady, radosti i stesky, fotografie, články, videa, soubory a kdo ví co ještě.
Nenechte se zmýlit. Já chci taky sdílet a chci být v kontaktu. Nicméně malinko jinak. Chci aby to bylo skutečnější, osobnější, osobitější...
Když si chci s někým povídat, tak proč s ním nejít někam ven? Ok, ne vždy to jde. Tak proč nezavolat? Všichni známe Skype!
Svět facebooku je natolik „přátelský“ až člověk ztrácí své skutečné přátele někde v anonymní síti. Facebook vztahy neutužuje, ale mění k obrazu svému. Když se s někým potkáte, o čem si povídáte? Vždyť už všechno přeci dávno víte. Bylo to totiž na facebooku. To co bylo hluboké a vřelé je najednou povrchní a studené. Paradoxně na druhou stranu vybízí k přílišné zvědavosti, drbání, pomlouvání, vychloubání. SAmá pozitiva myslím. Facebook vztahy křiví.
S lidmi, se kterými si přeji být v kontaktu, tak s němi skutečně toužím být v kontaktu, a ne jen bezprizorně ukazovat „celému světu“ to, co patřilo několika vybraným.
Chápu, že budou spousty lidí, kteří budou proti. Budou argumentovat a tvrdit opak a budou mít jistě pravdu v mnohém. Zkrátka jsem zde jen nerozebral všechny aspekty, neboť jsem to již nepovažoval za důležité. Takhle to zhruba je, jak to vidím já a proto facebook opouštím a současně nikoho nenabádám, aby tak učinil taktéž.
Pokud lidé budou chtít “být spolu”, pak to jistě dokážou i bez této modrobílé věci na osm písmem s příponou com. Jak jinak myslíte, že to dělali do roku 2008 
)
